Rok se s rokem sešel a já jsem se dnes asi tak 17krát přisthl, jak řikám, "Teda ty jsi vyrostl, já tě ani nepoznal". K tomu se přidala celá kopa nováčků - jeden lépe vypadající než druhý - a náš cirkus se vydal na další tour.
Začali jsme, doufám, zlehka. A to oslavou narozenin Bilba Pytlíka, který si pro své hosty připravil hned řadu aktivit a darů. Každý kdo prokázal své schopnosti v hádankovém souboji, obdržel vlastní prsten. Jinde se hráli naše sběratelské karty. A nechyběl ani zpěv, sporty nebo stavba veží z prapodivných materiálů. Oslava se rozhodně povedla. A pan Pytlík, v podání našeho Tomáše, vše zakončil svým proslovem. Zdá se totiž, že letošní tábor bude protkaný krátkými divadelními scénkami a ta první se povedla na jedničku s hvězdičkou.
Na závěr dne jsme se konečně seznámili s výbavou počítačové učebny a poprvé pořádně naložili klávesnicím a myším. Z výrazu hráčů se zdálo, že "takhle by to šlo". A zatímco mladí tábornící už (doufám) spí a já píšu dnešní blog, okolo mne pobíhá více jak tucet vedoucích, kteří připravují vše možné i nemožné na další den. A já jsem moc rád, že už jsme konečně zase tady.
