Vesmírní dobrodruzi

Den 1 - Výcvik

To, že roboti jsou úhlavním nepřítelem, víme, dosud ale nebylo jasné, jak se vůbec dostali k takové moci. To jsme zjistili hned odpoledne, díky VR brýlím, které si každý vytvořil. Přenesli jsme se do jiné reality na planetu Jiskra a shlédli záznam z deníku profesora Opresora, který robotům vdechnul život a také se jim pokusil dát takřka nadlidské kognitivní schopnosti. Nějak se to ale zvrtlo a teď se tu potýkáme s horou inteligentní ocele, která se snaží vyhladit lidstvo.

Aby lidská rasa měla vůbec nějakou šanci, museli všichni podstoupit bojový výcvik. K němu jsme se rozdělili do šesti týmů, a to tak, že každý dostal lístek se slovem, jež měl pantomimou předvádět, a najít tak kolegy s podobnými slovy.  

První přišel tým s tématikou zimy, kde byl předváděn tučňák, yetti, sněžný skútr, iglú a sněhulák. Postupně se zformovaly i další týmy s tématy les, poušť, vesmír, město a moře. Nebylo to ale úplně nejjednodušší. Když jsem viděla Martina, jak se plácal po zemi ve snaze napodobit mořskou pannu, a Michala, který předváděl sestavu pohybů ve stylu King Kong-píďalka-náboženský fanatik a nikdo nechápal, že se jedná o egyptskou sfingu, divím se, že se ty týmy nakonec poskládaly. Ale poskládaly. Takže k výcviku. 

Součástí průpravy byl trénink ostrostřelby (nerfkou na živý terč, kterým byl Lulu), trénink týmové taktiky (vybíjená) a u mě trénink komunikace. To obnášelo navigování ostatních členů týmu (kteří měli zavázané oči) při sběru barevných papírků, což byl pro některé multitasking overkill.

Problémy nastaly takřka instantně, když se třeba ukázalo, že navigátor nezná půlku svého týmu jménem, takže někteří okamžitě sebevědomě vypochodovali z hracího pole, protože je neměl kdo zastavit. Jinak jsem si ale připadala jako ve večerníčku, kdy pán hledá brýle a nakonec Macha a Šebestovou odmění utrženým sluchátkem. U nás bylo těch hledačů brýlí asi pět najednou, lezli po kolenou po trávníku a šátrali okolo sebe, zatímco se ozývaly povely jako „Pořádně tu trávu prohrabej,“ a další nesmírně cenné rady.

Často si také hledač na papírek stoupnul, takže pak následovalo něco jako „Pod pravou nohou! Pod pravou nohou! Zvedni tu pravou nohu! Teď sis to odkopnul, polož pravou nohu a zvedni pravou ruku a posuň jí dopředu! Víc k sobě! Teď jí dej dolů a máš to!“ Načež dotyčný se krčil těsně nad sedmikráskami, jednu nohu měl propletenou někde pod trupem, balancoval na druhé noze v podřepu, ruku měl zvednutou jako v automatu na lovení hraček a ohnutou v úhlu, který popíral veškerou lidskou anatomii, a kromě nalezeného papírku si také patrně zvládl propojit všechny čakry.

Výcvikem nakonec nejlépe prošel tým, který se pojmenoval Semafoři (v pantomimě měli téma Město), zítra ale do první bitvy vyrážíme všichni. Možná by bylo na místě se modlit, ale zatím tady frčí Trackmánie, tak snad se to taky počítá…

Téra

Fotoalbum Videoblog