Vesmírní dobrodruzi

Den 5 - Po stopách profesora Opresora

Krtekh nás dopravil na krásnou planetu Procesor, což je, pro ty, kdo neměli Vesmírný zeměpis 2, taková krásná zelená planeta, kde leží i městečko Elektronka, kde se narodil náš hledaný stvořitel zla, profesor Opresor.

Nejprve jsme se vydali do městského archivu, abychom tam dohledali Opresorovu autobiografii a zjistili, že se jmenuje celým jménem Josef Posed Opresor, že vyrůstal s rodiči a sestrou Johanou a také že to byl nevídaný talent, který sestrojoval neuvěřitelné stroje již v raném věku a později studoval na Kosmické univerzitě.

Usoudili jsme tedy, že v našem pátrání musíme zajít na univerzitu, kde by mohli vědět, kde se profesor momentálně nachází. Na univerzitě se nám podařilo odchytit děkana z fakulty robotiky. Pan děkan byl skvělou ukázkou vysokoškolského zaměstnance, který miluje klábosení s kolegy na chodbách, zbožně vzhlíží k obědové pauze, produkuje powerpointové prezentace ve žlutém písmě na modrém pozadí a ve fontu Comic Sans a na maily odpovídá jen mezi desátou a jedenáctou ráno a zásadně nikdy jindy.

Nejprve jsme se dozvěděli, že děkan neměl svačinu a o hladu se těžko přemýšlí, takže pokud má zavzpomínat na Opresora, musíme donést nejméně šest svačin (i pro kolegy, pochopitelně). Každou svačinu tvořil jeden žlutoranž a muselo ji nést šest dětí (jak, na to se mrkněte ve fotogalerii). Pan děkan si udělal z žlutoranžů ovocný salát a na místě ho zbodl (to mi připomíná hru Zbodni salát! Náhoda? Nemyslím si…)

Dále jsme děkanovi museli pomoci sestavit zámek k archivu, kde jsou staré ročenky (i ta z dob studií Opresora). No a také bylo skoro jedenáct a pan děkan potřeboval odeslat maily, takže jsme mu museli pomoci s korekturou jeho elektronické pošty, zatímco on se štrachal v papírech, načež zjistil, že Opresor byl z fakulty vyhozen a kvůli GDPR nám nemůže o něm nic dalšího říci. Doporučil nám ale navštívit univerzitní koleje.

Takže další cestování. Tentokrát jsme došli na ubytovny. Kolejí ale bylo pět a najít tu správnou bylo možné jen po zapojení našeho bezmezného intelektu a také po zkonzumování obědních řízků. Z kolejí jsme pak došli až k Opresorově laboratoři, kam jsme se dostali přes nutrii a dva strážce (opět trocha logiky) a našli uvnitř starý model robota.

Toho jsme vzali s sebou k bližší analýze na později a šli na večeři. Ondra sice říkal, že by klidně vydržel na místě do zítra a klidně déle, protože už je unavený a kdyby každý den vypil jen dva loky vody, tak by mu pití vydrželo docela dlouho. Tento skvělý nápad se mi podařilo mu rozmluvit, takže si všichni večer mohli dát kaši s párkem a relax při volejbale.

BlogTerka

Fotoalbum